Církevní památky

Svatý Hostýn, křížová cesta, kostely …

Pozornému návštěvníkovi neunikne mezi přehršlí nabízených sportovních aktivit ani množství památných míst, ať již s historickým či církevním významem.

Bezpochyby největším zdejším klenotem je svatý Hostýn s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie.

Církevní památky v lokalitě Hostýn

Na vrcholku kopce Hostýn (výška 735 m) bývalo v dávných dobách, asi před 2500 lety, staré keltské opidum. V místě bývalého hradiště byly také objeveny mnohé archeologické nálezy z období Velkomoravské říše, kdy zde bylo náboženské centrum. Křesťanská tradice tohoto místa sahá do 18. století, kdy byl položen základní kámen baziliky.

Bazilika minor Nanebevzetí Panny Marie

Zdejší Bazilika minor Nanebevzetí Panny Marie pak je jednoznačně mariánským poutním kostelem s největším významem u nás. Jde současně také o nejnavštěvovanější poutní místo na Moravě. Bazilika je charakteristická dvěma věžemi a jde o nejvýše umístěnou sakrální moravskou stavbu. K místu se váže dávná pověst, podle níž za dob tatarského drancování ve 13. století ve zdejších lesích našli úkryt prchající obyvatelé, které zachránila Panna Marie a na její počest zde byla vybudována zmíněná bazilika. Uvnitř baziliky se pak k poctě Panny Marie nachází socha hostýnské Madony s Jezulátkem.

Rovněž prostor před bazilikou zdobí dvojice soch, tentokrát moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří dle dávné pověsti rovněž došli až na Hostýn, kde zničili pohanské obětiště a vybudovali na jeho místě mariánskou kapli. Na konci dlouhého schodiště, vedoucího od baziliky, které čítá asi 250 kamenných schodů, pak návštěvníci naleznou údajně zázračnou Vodní kapli, vybudovanou v novobarokním slohu. Původně šlo o kapličku, vystavěnou kolem upraveného vodního pramene.

Bazilika minor je termín poněkud zvláštní, který zaslouží bližšího vysvětlení. Jde o označení pro kostel pod přímou patronací papeže a jde o titul poskytovaný jen kostelům s vysokou historickou hodnotou nebo nacházejícím se na význačných poutních místech. Historie svatohostýnské baziliky je nesporně zajímavá, protože po své výstavbě v polovině 18. století byla vysvěcena olomouckým kardinálem, ovšem po necelých 40 letech bylo místo odsvěceno a ke znovuobnovení došlo až v polovině 19. století, v roce 1845.

Kaple sv. Jana Sarkandera

Mezi další místa s velkým náboženským významem pro tento kraj pak patří také kaple sv. Jana Sarkandera, která je součástí poutního hostýnského areálu od konce 19. století. Je to spíše menší novobarokní stavba, která vznikla díky přestavbě staré rottalovské kaple. V polovině 18. století byla zasvěcena sv. Jiljí, ale od konce 19. století je zasvěcena Janu Sarkandrovi. Sarkander byl holešovský kněz, který se stal coby mučedník symbolem protihabsburského povstání českých i moravských stavů.

O historii tohoto posvátného místa a jeho významu, a to nejen církevním, se mohou návštěvníci více dozvědět ve Svatohostýnském muzeu, umístěném v Jurkovičově sále v areálu poutních domů. Jeho zakladatelem byli na počátku 20. století zdejší jezuité. Mezi vzácné a zajímavé exempláře se nepochybně na čelní místa řadí sbírka starých svatohostýnských písní z roku 1773.

Hostýn je nejen poutním místem,

ale také místem s nezaměnitelnou duchovní atmosférou, takže přestože sem proudí poměrně velké množství turistů, dýchne na návštěvníky klid a mír. Proto není divu, že sem tradičně míří poutníci na pěší noční postní pouť, přičemž jejich cesta vede ze Svatého Kopečku a trvá asi 8 – 11 hodin. Tato pouť, nesoucí jméno Moravski Compostela, měří asi padesát kilometrů a nachází se zde 19 informačních panelů. Ještě starší pak je Poutní cesta Velehrad – Svatý Hostýn, měřící 60 km a zahrnující 25 zastavení a informačních prvků.

Místa cyrilometodějského odkazu spojuje Cyrilometodějská stezka, která je součástí evropských kulturních stezek CERTESS, a propojuje posvátná poutní místa, jako Svatý Hostýn, Svatý kopeček, Radhošť či Velehrad.

Opomenout pak nelze ani proslulou křížovou cestu od Dušana Jurkoviče, který se proslavil mimo jiné jako autor lázeňských domů v Luhačovicích nebo budov na Pustevnách. Ta započíná po levé straně baziliky a vychází beze zbytku z lidové tradice valašské architektury. Výstavba této cesty probíhala od počátku 20. století až do začátku druhé světové války. Malířská výzdoba pak byla provedena tzv. technikou sklomalby. Ta však špatně snášela nehostinné hostýnské podmínky, takže posléze byla nahrazena pestrobarevnou keramickou Köhlerovou mozaikou.

Kaple svatého Antonína

Mezi významné církevní památky regionu patří také evangelický kostel v Ratiboři, pocházející z poloviny 19. století, který stojí na místě původní modlitebny z konce století osmnáctého. Proslul zejména díky tomu, že zde za oltářem byly v dobách náboženského temna ukrývány zakázané knihy.

Každý návštěvník Hostýnských vrchů určitě slyšel název „valašská katedrála“. Toto označení patří baroknímu kostelu Narození Panny Marie a sv. Anny v Rajnochovicích. Vybudován byl v barokním stylu na počátku 18. století, ovšem vysvěcen byl až necelých 30 let po výstavbě. Věž kostela původně dosahovala 37 m, která byla v polovině 18. století z bezpečnostních důvodů snížena. K unikátům tohoto kostela patří zejména místní varhany, s původní barokní skříní, která je jednou z nejstarších na Moravě.

Až budete mít dostatek církevních památek za sebou, vydejte se objevovat přírodní krásy Hostýnska.

Za zmínku pak stojí rovněž farní kostel sv. Jiljí v Bystřici pod Hostýnem. Ten nahradil původní kostel ze 14. století. Jeho současná podoba se víceméně neodlišuje od jeho podoby z poloviny 18. století, kdy byla tato stavba vybudována. Skvostem kostela je umělecky vysoce cenný oltář z umělého mramoru. Kromě toho se zde nachází i významné památky, mramorová křitelnice u kněžiště i kamenná křtitelnice u vchodu.

Nad obcí Chvalčov pak byla vybudována ve třicátých letech 20. století kaple sv. Cyrila a Metoděje, jejímuž interiéru dominuje oltářní obraz sv. Cyrila a Metoděje. V roce 2013 byla zrekonstruována a byl sem zavěšen nový zvon sv. Stanislava.

Moravským věrozvěstům je zasvěcen také římskokatolický kostel sv. Cyrila a Metoděje ve Vítonicích, pocházející z konce 19, století.